Včera, 4. února chvíli po půl osmé začal v olomouckém Účku dlouho očekávaný a odložený koncert legendy českého bigbeatu Vladimíra Mišíka a kapely Etc… Tohle olomoucké vystoupení bylo součástí koncertní šňůry, kterou kapela pořádá k čtyřicátinám své existence.
Koncert začal málo známou instrumentální skladbou Mlýn, kterou zahrála současná sestava Etc… Následovaly hity jako např. Šmajdák a ploužáky či nesmrtelná Variace na renesanční téma. Následně přivítal Vladimír Mišík na pódiu Pavla „Páju“ Bohatého, který se skupinou příležitostně vystupuje na pozici zpěváka. Předal mu mikrofón a Pája střihl např. Taxůvku jsme chytli, Kdo přijde po mně nebo Doteky, což byla mimo jiné vzpomínka na někdejšího člena kapely Petra Skoumala, který už teď hraje v nebeském Etc…
Po Cestě do dětství a několika dalších kouscích s Pájou se na pódiu objevil Olin s nezbytnou deckou červeného a vzápětí i Vladimír „Guma“ Kulhánek, který u basy vystřídal Jirku Veselého. A jako čtvrtý host doplnil sestavu důvod odložení (nejen) olomouckého koncertu, Stanislav „Klásek“ Kubeš. Tato sestava excelovala na pódiích v devadesátých letech minulého století a v první půli dekády století letošního. Klásek zazpíval své dvě nejznámější písně (jak podotkl Olin K2 a Everest jeho tvorby), tedy Sobotní rej a Za vodou. Olin zase zavzpomínal, jaké to třeba bylo když byl bufeťákem – Konec básníka, když mu na půdě sídlili Bohové, nebo když hledal Slova či sníh v Hondurasu, nebo Věci kolem.
Poté se kapela opět usadila ve stávajícím složení, tedy Petr „Kulich“ Pokorný – kytary, Pavel Skála – kytary, Jiří Veselý – basa, Jaroslav Pavlíček – housle, Jirka „Zelí“ Zelenka a samozřejmě legenda Vladimír Mišík. Během koncertu zazněly takové pecky jako např. Královský večer, Sladké je žít, Relativistický zádrhel, Co jsem si vzal nebo Byl jsem dobrej, či Životní režim. Samozřejmě že nechyběl, z těch novějších, Zapomenutý podzim, Třešnákem otextovaný Vabank, Páteční cajun nebo U nádraží.
Konec večera, přídavek na rozloučenou – jak jinak než Obelisk a domů…
Vynikající hudba, vynikající lidé, vynikající zážitek. Ani se mi nechtělo fotit a raději jsem si užíval atmosféru. Navíc byla v sále docela tma, takže i s ISO 3200 a clonou 2.8 jsem raději fotil černobíle. Jo a někde uprostřed byla přestávka…
