Pravidelně jsem navštěvoval diskusi k fesťáku na stránkách a už tam mi přišlo, že pořadatelé to mají v hlavě srovnané, vědí co a jak chtějí a nejdou po zisku v pravém slova smyslu. Komunikace s fanoušky je opravdu chvályhodná, skvělá je i reakce na kapely, které mohou být na druhém ročníku 14-16.8.2015. Za sebe klidně plácnu pár typů, určitě by zapadla skupina DAWN OF DESTINY, AMBERIAN DAWN, EQUILIBRIUM, TÝR, OMNIUM GATHERUM, CELESTY, DREAMTALE a jako hlavní hvězdu KAMELOT.
Po prvním ročníku Made od metal nutno s úctou konstatovat, že to byl převážně zajížděcí ročník, který se opravdu pořadatelsky i seskupením kapel velmi zdařil. Je co vychytávat, ovšem to bude neustále, pokud se bude zvyšovat počet fans. První den byl asi nejnáročnější, neb jsem určitě chtěl stihnout na dojezd Dalriadu. Na nakonec se povedlo, což se o zvuku zrovna moc říct nedalo, ale maďarský folklór zazněl i s výkonem muzikantů velmi dobře. Jak už to tak na vícedenních festivalech chodí není možné zvládnout vše a tak to bylo i na MOM, proto další z kapelek na shlédnutí následovala až Suidakra – prostě špica a perfektní nářez. To jsem však ještě netušil, jakým způsobem pojmou svou hudební prezentaci další hungary band WISDOM. Pro mne bezkonkurenčně kapela festu. Tak živelné a skvěle propracované vystoupení nebylo s jedinou chybičkou. Zahráli snad úplně vše, co je žene na vrchol metalové slávy. Pokud tohle měl být start bál jsem se, že by mohla úroveň upadat, ale to by na scénu nesměli přicházet pirátští démoni Alestorm, báječně veselé, ikdyž mírně přeřvané představení. Tento den ve výčtu kapel, které bylo za povinnost navštívit ještě nekončí a na pódium se hrne již ucelená sestava Rhapsody LT. Co dodat bezchybné profesorské s nadšením a neustálého burácení hlediště byla probrána celá historie skladeb ve které má Luca prsty. Jen ve starých songách se mi prostě zdál Fábio silnější, to však neznamená, že by současný vokalista Alessandro něco pokazil. Staré skladby v mém pohledu však mají větší šťávu a grády. V chladném večeru měl být zavírák třešničkou Sirenia, jak v programu stálo, tak se i stalo. Gotické završení bylo podání dobré noci tím nejlepším. S posledním tónem Sirenie jsem také dopil poslední kelímek chutného pivečka a spokojený se odebral do kempu.
Druhý den ač navzdory všem předpovědím počasí celkem svědčilo. První co sem dokázal stihnout pak byli polští Pathfinder. Udivilo mne poměrně málo lidí na tyto virtuozně znějící muzikanty. Zvuk jim trochu ubližoval, ale jinak se to moc povedlo. Na powerpagan Orden Ogan jsem se moc těšil, kupodivu mi jejich hudba na živo zněla lépe než na deskách. Zajímavě oděni. Zpěvák měl část pneumatiky na rameni a ostatní i nějaké části hokejové výstroje – vytušili, že ČR je hokejový národ. Průřez svou tvorbou a perfektní pohyb na pódiu. Dívky Crucified Barbara jsem měl tu čest vidět v minulosti a jelikož se bylo nutné také občerstvit a něco zařídit, další program byl v pořadí až od Leaves´ Eyes. Liv Kristne snad nikdy nesundá svůj nádherný úsměv. Její hlas zněl do širokého okolí a byl skutečným balzámem, neustálé a neutuchající povzbuzování fans bylo příkladné a zákonitě skvěle opětováno. Haggard, pochopitelné, ale opravdu dlouhé zvučení (vím, že to jinak nešlo), byla již poměrně zima, ale kdo vydržel, neprohloupil, stejně jako u Dream Evil, kterým byl na škodu úbytek lidí pod pódiem.
Pokud se skutečně můžu zmínit o kapele ze které jsem při zjištění účasti, měl skutečnou a opravdovou radost tak to jsou Ancien Bards. Tihle italové to vážně umí a jsou jasným důkazem, že pomyslná druhá liga metalu je velmi kvalitní. Velké technické problémy provázely počátek předváděčky španělských Dark Moor. Mistr Romero je pro mne pojmem mužského vokálu, hned po Tommym Karevikovi , ale z jejich koncertu jsem neměl nějak velkou radost. Nebyla tam ta šťáva, práce s publikem, byla to tak trochu nuda. Ikdyž Dark Moor zbožňuju, celkově to posuzuji jako drobné zklamání, ale co naplat není vždy posvícení, jak se říká. Pokud jsem tak nějak postrádal u Dark Moor živelnost tohle okamžitě napravuje Amaranthe. Tak trošku moderní metal se zajímavými prvky. Paní Ryde je mimo to že sympatická i dobrá zpěvule, což na živo slyšet je a koneckonců ona to dokázala i na hostovačkám např. u Kamelot. Z ponurého plácku se stala bouřlivé moře a Amaranthe, který podporu vycítil neubral ani na moment a ještě musel přidávat. Tohle mělo sakra grády. Proč seskakovat z rozjetého rychlíku si určitě řekli i Ensiferum, kteří ikdyž žánrovou odnoží jinde, po Amaranthe převzali štafetový kolík a hrnuli to jak se patří, opět skvělé. Vrcholem večera a snad i festu byli pasováni Therion, průkopníci sympho metalu. Pro mne sice nee, ale pro ostatní určitě ano a tak je to správné, sto lidí sto chutí.
Závěrem lze jen a jen poděkovat pořadatelům za skvělou žánrovou příchuť, dobrý výběr kapel, skutečně dobrou organizaci. Příští rok zase.
